Duben 2016

Cesta do čtenářských let minulých

7. dubna 2016 v 18:00 | Death_angel |  Radosti každodenního života
Musím říci, že mě vždycky bavilo na blozích číst čtenářské deníky, rubriky s recenzemi na knihy a podobně. Já jakožto milovník všeho jsem se paradoxně až teď při zaměstnání vrátila ke čtení knih... V nemocnici o noční směně je většinou klid, pokud někdo takzvaně nezlobí. Na naší stanici máme obvykle do 15 žen a valná až drtivá většina celou noc prospí aniž by cokoli potřebovaly. Já jakožto hyperaktivní noční sestra si udělám veškeré ordinace, věci, které je potřeba vyrobit, vytvořit a přetvořit a ještě si najdu nějaký čas k tomu, abych si přečetla alespoň kousek nějaké knihy. Takže můj život o nočních se proměnil za poslední leta v čtenářský klub o jednom čtenáři, za to dosti snílkovském, protože já čtu samé milostné romány, ryze ženské někdy i s erotickým podtónem... Alice Claytonová, na kterou mě kdysi právě o noční navedla jedna naše pacientka, to je vyloženě moje nejoblíbenejší spisovatelka... Prostě potřebuju vypadnout alespoň na chvíli z tohoto světa a přenést se do knih, kde je víceméně vše v pořádku, jak by si člověk přál, aby jeho život byl úžasný... Klasický případ, nádherná hlavní hrdinka, vysněná práce, dostatek financí a k tomu jako vedlejší hrdina nádherný chlap, se kterým se po nějaké době hádek a hašteření dá dohromady, to přímo miluju... Problém těchto knih je, že tyto příběhy hltám jeden za druhým jak nadržená prvnička a po zabouchnutí poslední stránkou knihy mírně posmutním, protože si uvědomím, že prostě můj chlap není tak úchvatný, jako tito borci uvěznění mezi řádky slov a vět.. Proto vždycky čas od času na svého drahého zkouším, jestli by nemohl být víc jako oni, tzn. více mě chválit (pořád a nejlépe za všechno), říkat mi: ,,miluji tě" pokud možno nonstop a v závěru mi řekne pouze: ,, já jsem normální zdravý chlap a ty už to prosim tě nečti, začínáš blbnout!"

books


Vábení jarních dnů

5. dubna 2016 v 21:57 | Death_angel |  Kouzla barev
Už je to doslova nějaký pátek, co jsem publikovala poslední článek. Abych řekla pravdu, neměla jsem v posledních chvílích dvakrát zrovna čas na psaní a vymýšlení článků, ale také jsem neměla moc náladu. Po pracovní stránce jsem byla opravdu hodně zaneprázdněná a ve zbytku minimálního volna jsem si užívala přítomnost mého drahého, pro kterého se stal pobyt v ČR také pouze víkendovou záležitostí. Každopádně s příchodem a překlenutím do nového měsíce, musím říci, že snad tím, že jsme si těsně před koncem měsíce března (přesněji v noci na neděli 27. března) ubrali jednu noční hodinu ve prospěch dne, mám pocit, že mi opravdu zatím jedna hodina přebývá, čili mám více času a také energie z krásného počasí na to, abych ho využila nějak produktivně. Musím říct, že právě zméněného 26. - 27. od 18,00 - 6,00 jsem trávila svých 11 hodin v práci na noční a byla to pro mě opravdu výjimečná podívaná, kdy se na všech počítačích v daný čas změnilo z 1:59 -> 3:00 (opravdu jsem si to užila jako příchod nového roku). S příchodem jara, jako by se můj mozek přeprogramoval na zdravou stravu a snahu opět shodit nějaké to kilíčko, které na mě přebývá (a že jich ještě je). Čili mé předsevzetí do nového měsíce? VYDRŽET V HUBNUTÍ A VÍCE ČASU VĚNOVAT SOBĚ A TAKÉ SVÉMU BLOGU.

Užívejte krásné teplé a slunné dny.

Magic of colours - light green