Březen 2016

Valentýnské cups

15. března 2016 v 17:16 | Death_angel |  Videa plná inspirace
Co dneska tak říct ?! Dnes mám za sebou extrémně náročný den, proto o kauzách dnešního dne bych raději napsala jindy až ze mě vyprší veškeré emoce a špatné svědomí. Ráda bych se ve vzpomínkách vrátila ke dni svatého Valentýna, kdy jsem s vyhlídla na youtubu úžasné čokoládové košíčky plněné krémem či jen šlehačkou a ze shora bohatě posypané ovocem. Bála jsem se velmi ale opravdu se parádně povedly, ještě mi zbyla hromada čokolády, takže jsem vyrobila malé a větší hoblinky a ze zbytku jsem vyrobila jahody v čokoládě. Tento rok byl Valentýn přesně takový, jaký jsem si představovala... Naprosto neznásilněný komerční propagací. Prostě jen dobré jídlo a vynikající dezert s romantickým filmem, totálně obyčejné drobné dárky a strávení společné chvíle spolu.


Nejčastější chyby při pečení makronek

8. března 2016 v 15:46 | Death_angel |  Chuť zahraničních dobrot
Již v předešlém článku jsem zmiňovala, že existují jisté zásady při pečení makronek. V případě že to děláme hrc prc od oka nebo nedodržujeme přesný postup s tím, že to nějak dopadne, zaděláváme si na problémy, které mohou být natolik fatální, že výsledný produkt končí v odpadkovém koši se slovy ,,už nikdy více! ''. Dnes se tedy podíváme, jaké problémy nás mohou potkat a důvody proč nás potkaly. Jednotlivé chyby budeme aplikovat v praxi a začneme u samotné tvorby hmoty. Někdy se může stát, že narazíme na tuhý bílek, který nám může pečení téhle laskominy zkomplikovat už sám o sobě. Předpokládejme, že všechny suroviny jsou v pořádku....

(1. popraskané makronky, 2. duté makronky, které nešly odloupnout a servala jsem je, čili jim chybí spodní hrana - v připadě, že se vám tohle povede doporučuji rovnou naplnit, protože skladovat se nedají - rychle zvlnou a hlavně se lepí na ostatní skořápky, matné a hrbolaté makronky připomínající piškoty)


Hudba předznamenávající teplé jarní dny

8. března 2016 v 14:14 | Death_angel |  Hudba týdne
Dneska je přímo nádherný slunečný den, chladný únor se nám přehoupl v březen, který sám o sobě dává pomalu vědět, že se blíží jaro a s ním příjemné počasí. Velmi ráda a často poslouchám hudbu, která mě v myšlenkách přesunuje do krásného teplého jarního či letního počasí a hned je mi lépe, ikdyž za oknem stále a vytrvale sněží... Tento týden pro jako hudbu týdne volím dva skvělé songy od Sigaly, obě písničky mě vždy zalijí dobrou náladou a nadějí na hezčí počasí :-)


01

Makrónky na třetí

7. března 2016 v 17:02 | Death_angel |  Chuť zahraničních dobrot
Krásné pondělní odpoledne, již dávno tomu, co jsem psala svůj poslední článek o makronkách... Tehdy jsem se domnívala, že se celkem povedly, alespoň po prvním tragickém pokusu... Dnes bych ráda navázala na tento již stařičký článek a posunula se do přítomnosti pečení makronek... Tyhle sladké bestie mě už vytrestaly snad po všech směrech... Protože u pečení makronkových skořápek se opravdu musí vážit přesně a hlavně vše do nejposlednějšího puntíku dodržet, jinak to bude katastrofa, alespoň pro puntíčkáře jako jsem já. Po mnoha letech jsem se rozhodla, že upeču makronky právě na loňské Vánoce a od té doby se začal psát náš vztah po druhé.

Obrázky s ruznou tematikou macarons

Večer s nádechem exotiky

6. března 2016 v 21:23 | Death_angel |  Chuť zahraničních dobrot
Krásný nedělní večer přeji všem blogerům.
Do dnešního rána jsem trávila dvanácti-hodinovou noční směnou na mém teď už bývalém oddělení, bylo celkem zvláštní odsloužit si poslední směnu, sbalit si věci a za týden hurá pošupajdit na novou stanici, která se na naší porodnici bude otevírat. Mezi tím jsem se rozhodla si udělat týdenní prázdniny, volno a odpočinek, abych se srovnala a uzavřela jednu kapitolu mé práce a započala novou. Celkem se těším. Bohužel po noční mi nebylo souzeno si odpočinout, protože můj milovaný dnes k večeru odjížděl do sousední země za prací, kterou zde díky bohu získal. A při představě, že jsme se za celý víkend viděli pouze 10 hodin, mě opravdu vyhecovalo, abych nešla spát a užila si ho alespoň těch pár hodin, které nám byly dopřány. Po jeho odjezdu jsem uklidila celý byt a uvařila si opět vynikající thajskou polévku Tom Kha Gai, kterou jsem poprvé zaregistrovala v pořadu Čápi s mákem (opravdu se to takhle jmenuje), kde Dolly Buster připravovala tento skvost. Musím říct, že minulý týden jsem shlédla díl tohoto pořadu a dostala jsem na tu polévku takovou chuť, že jsem se dala do pátrání, co by v takové polévce mělo být a nemělo chybět. Samozřejmě, že v našich končinách ta polévka nikdy nebude taková, jako bychom nejspíše ochutnali v Thajsku, ale při dnešních možnostech není celkem velký problém si suroviny opatřit a některé malinko zaměnit a inprovizovat...

Verze mé Tom Kha Gai

Některé dveře je lepší zamknout navždy

3. března 2016 v 19:01 | Death_angel |  Myšlenka týdne
Každý z nás je originál, každý má jiné představy, názory a myšlenky, ideje a sny. Ale jednu věc máme patrně všichni stejnou... Jsou to kapitoly života, které nám začal osud psát již v prenatálním životě, s příchodem na svět od určitého momentu na časové ose, jsme schopni psát svůj vlastní příběh, osud a samotný život, který si ve stáří (dá-li bůh dobré zdraví a Alzhimera nechá těm méně šťastným) vybavujeme spoustu okamžiků našeho života a pomyslně listujeme knihou s názvem můj příběh od r. 1992 - xxxx. Během života nás potkává spousta chvil, některé jsou příjemné a krásné, které bychom si rádi uchovali navždy. Bohužel, aby byla zachována rovnováha (alespoň tak si to vysvětluji já) potkávají nás i okamžiky, které bychom nejraději z paměti vymazali napořád. Jsou to pomyslné kapitoly, vrátka či dveře, kterými buď projdeme, zabouchneme, uzamkneme a zahodíme klíč. Nebo stojíme před nimi a váháme, zda vůbec jimi projít a necháváme si takzvaná otevřená vrátka, nejspíše na horší časy. Já sama jsem měla sedm let otevřená vrátka, co kdyby náhodou se k mým dveřím vrátila má dávná první velká láska, o které jsem si myslela, že bude ta pravá jediná a věčná. Ať mi přátelé vyprávěli, co chtěli. Ta vrátka byla otevřená, ale nikdo nepřišel... Dlouho nešel až mě omrzelo stát ve dveřích a marně čekat na nic... Jednoho krásného dne vysvitlo slunce v mé duši a já konečně tyto dveře uzamkla jednou pro vždy... Protože tím, že vždy něco končí, neznamená, že něco krásné nemůže přijít a začít. Proto zabouchnuté dveře mohou otevřít jiné a mnohem lepší... Člověk by neměl dlouho postávat se složenýma rukama a čekat na něco, protože to něco nemusí nikdy přijít a čekáním na nic se ochuzujeme o chvíle, které bychom mohli prožít tak, že na ně do smrti nezapomeneme. Život je přeci tak krátký...

Ilustrační foto: google pictures