Ještě pět minut...

25. února 2016 v 15:18 | Death_angel |  Myšlenka týdne
... tak přesně touto větou začíná můj den, mé ranní probuzení, má mrzutost z brzkého vstávání... Pokud bych měla klasifikovat části dne podle známek ve škole, tak ráno je opravdu nejhorší a nechala bych ho propadnout, bez možnosti reparátu... Zvláště pokud pracuji v nepřetržitém třísměnném provozu jako porodní asistentka... Jak ráda bych se vrátila do dob studia či dětství, kdy mě maminka chodila budit slovy: ,,vstávej, je ráno!'' Ten vykřičník je tam proto, že jsem od přírody a od dětství velkej spáč, kdyby bylo po mém prospala bych většinu života. Bohužel se vstupem do zaměstnání a nekonečně se opakujících povinností vstát a jít do práce, se mi nedaří. Nehledě na to, že jsem zatím, jak se ve nemocnici říká: ,,mladá a bezdětná, co má energie, že by ji mohla rozdávat''. Pro mě samotnou je spánek velice důležitý, při něm se zrelaxuji, zregeneruji po předchozí náročné směně nebo celém dnu a hlavně když to lze, snažím se naspat něco dopředu. Nikdy totiž ve zdravotnictví nevíte, kdy se vám nastřádaná energie bude hodit. Druhou a odstrašující představou jsou potomci, protože od momentu porodních bolestí, přes přivedení vlastního potomka, který poprvé procitne na světlo světa, veškerý spánek řekněme na 4 roky skončí, obejme nás po vyčerpávajícím porodu a se slovy, uvidíme se za pár let a prostě odejde... Nemám strach z těhotenství ani porodu, ale mám vážné obavy o můj spánek, který se po porodu změní v něco, za co bych později dala půl království a drahé kamení... Za trochu klidu, ticha, tmy a snů, bez pláče a řevu potomstva... :-P

Ilustrační animace: tumblr.com
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Abigail Abigail | Web | 25. února 2016 v 17:36 | Reagovat

Taky jsem velký spáš, i když když to potřebuju nebo musím, tak vstávám i když nerada. Asi bych si to měla užít, i když vlastně děti neplánuju. Krom toho jsem ještě mladý člověk. Navíc dostatek spánku neuškodí =)

2 cincina cincina | Web | 25. února 2016 v 18:43 | Reagovat

Hehe, také to tak cítím každé ráno:) Vždycky se mi nechce z postýlky vstávat a jít plnit své celodenní povinnosti:) Spánek je pro mě také hodně důležitý, takže tě zcela chápu:D

3 terezka66 terezka66 | Web | 25. února 2016 v 20:51 | Reagovat

Já bych po ránu opravdu umřela, a paradoxně je pro mě horší spát, dokud nezazvoní budík, protože pokud se celou noc průběžně probouzím, vždy zjišťuji kolik je hodin, a podle toho vím, jak dlouho ještě můžu spát. Ale vzbudit se např. za minutu pět?! To je moje smrt a jsem nevyspalá :D  :D

4 Joina Joina | Web | 26. února 2016 v 5:37 | Reagovat

No když mrzne, tak to vubec nechci vstávat...
No máš pěkný článek :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama