Duben 2015

Manikúra & Pedikúra - rozcestník

22. dubna 2015 v 20:51 | Death_angel |  Rozcestníky


Oblíbené hry

22. dubna 2015 v 20:19 | Death_angel |  Rozcestníky


Luxusní palačinky

22. dubna 2015 v 15:47 | Death_angel |  Tvoříme kreativně
Je až neuvěřitelné, jak mě občas moje chutě dokážou vyvést z rovnováhy. Celý den mě honí mlsná a nemůžu se zbavit touhy po něčem dobrém a sladkém. Včera nám do práce donesla kolegyně vynikající palačinky s tvarohem, a od té doby se nemůžu zbavit touhy po dalších. Zatímco vytvářím nové rozcestníky a dotvořila jsem nové ikonky do menu, nemůžu zapomenout na včerejší palačinku. Ostatně, ať je to, jak je to, na palačinky máme suroviny doma vždycky, hurá na ně :-)


Něžná světelná náruč lednice

20. dubna 2015 v 20:32 | Death_angel |  Myšlenka týdne
Pro někoho je to místo hříchu a pokušení, pro jiné je to místo, kterému by se nejraději vyhli a pak jsou tací, kteří by pro svou lednici připřavily božskou svatyni. Lednice je vlastně úžasný vynález, chvála bohu za ní. Udržuje potraviny déle čerstvé, v létě nás příjemně osvěží chlad vycházející z jejích útrob, při otevření nás zahalí jasné světlo, díky kterému zjistíme, co naše lednice skrývá za poklady. Je to vlastně kouzelný spotřebič, který vám nikdy neřekne, že jste tlustá, nezabouchne před vámi svá dvířka nebo vám nepočítá příděl, protože zkrátka, co si budeme povídat shodit nějaké to kilčo bysme potřebovali. Vždy za ní můžete přijít v jakékoliv náladě a nikdy k vám dvířka neotočí zády. Jedinou vadu, kterou má je, že bohužel krom výše zmíněných vlastností není bezedná a člověk o ní prostě musí pečovat a občas jí dodat potraviny, aby bylo opět čím si zpříjemňovat dny. Neumím si představit dnešní dobu bez lednice, nebo lednici bez toho malého kouzelného světýlka, které vždy rozzáří celý prostor a v jejím světle se každé jídlo zdá jako neodolatelné.



Mistři z nebe nepadají...

19. dubna 2015 v 22:22 | Death_angel |  Myšlenka týdne
Dlouho jsem přemýšlela, čím bych se veřejně přiznala nebo shodila, aby se mi lidé mohli zasmát... Myslím, že bych našla tísíc a jeden důvod, proč je moje osoba směšná a někdy možná až trapná. Každopádně, po dlouhé rozvaze jsem se rozhodla napsat tragikomický příběh o tom, jak debil alias já sedl za volant a rozhodl se, že bez pomoci kondičních jízd začne po několika letech od autoškoly řídit...



Nečekaný zvrat

14. dubna 2015 v 20:41 | Death_angel |  Zvěřinec
Celou noční směnu jsem krom běžných ordinací, zaměstnávala svůj mozek vymyšlením a přemýšlením nových témat a článků nejen pro tento - můj osobní blog, ale také články na nový blog, který vedeme s kamarádkou. Domů jsem přijela kolem půl sedmé a musím říct, že na novou spojku v autě si perfektně zvykám. Trochu jsem se prospala a našla jsem na telefonu nepřijatý hovor od drahého... Ani mě nějak nenapadlo na to reagovat, protože u bylo dost hodin a věděla jsem, že je drahý v práci. Kolem půl šesté když jsme se vrátili s mamkou z obchodu, mi přišla strašně dlouhá smska od drahého s tím, že měla naše syslinka Doris úraz. Připletla se do dveří, když je otevírat, protože jí šel pro červíky a skřípl jí tam nohu... Doris začala vřískat, samozřejmě během chvíle jí nožička na tekla a měla tam stopy krve, takže letěli na veterinu, kde ji lékař prohlédl s tím, že zlomenina to není. Dostala mazání na nožičku a je vidět, že jí to moc bolí... Spíše polehává, moc neběhá a je taková více opatrná, popajdává. Nelenila jsem a během deseti minut jsem byla sbalená a vyrazila jsem autem k přítelovi do města vzdáleného 60 km. Cesta byla příjemná a dokonce jsem předjela auto :D Jsem ráda, že jsem s ní a můžu s ní alespoň do zítra strávit nějakou chvilku. Čili dnes žádný článek o něčem pořádném, spíše o vylívání mých emocí...

Alespoň jedno z našich videí, když Doris zlobí :-)

Výměna manželek USA vs. CZ

13. dubna 2015 v 16:14 | Death_angel |  Reality show
Přeji pěkný dubnový den všem.

Celý den potichounku a polehounku odpočívám a nabírám síly na noční směnu, která mě dnes čeká a nemine. Celý víkend jsem trávila bez PC a neměla jsem možnost a možná ani chuť čímkoli přispívat. Včerejší den jsem strávila v práci a po dvanáctihodinové šichtě jsem zatoužila po troše odpočinku u seriálů a dalších videí.

Nic jiného než relax

9. dubna 2015 v 21:35 | Death_angel |  Zpátky do reality
Dnes jsem si ukousla opravdu velký kousek z koláče ambicí a plánů. Ráno jsem přijela domů po osmihodinové noční směně celkem unavená. Musím říct, že už si můj zadek zvykl jezdit na noční autem, vozit se v teple a za příjemných tónů mých oblíbených písniček a najednou. Hopkám si to v zimě po svých rovnou na autobus a na přestupové zastávce čekám 12 minut než mi pojede spoj, který mě doveze k nemocnici. Jaká to otrava! Nemůžu se dočkat až budu zítra se svým autíčkem, které bylo u pomyslného pana doktora na výměně spojky, která byla sešlapaná až hamba. No jo no, italové řídí krapet jináč. Každopádně jsem se vyležela do úctyhodných 14:30, samozřejmě je mi jasné, že zase budu celou noc koukat, nehledě na to, že jdu zítra od šesti opět na ranní. Během mého odpočinkového dne, jsem se rozhodla vyrobit pár rozcestníků ve photoshopu a konečně se mi začalo dařit, neboť jsem konečně vybrala ten správný tvar. Rozhodla jsem se totiž, že si předělám všechny rozcestníky, které jen lze, aby můj blog vypadal zase o něco víc kultivovaně. Bohužel se na mě začíná podepisovat nedostatek spánku a zvládla jsem předělat pouze dva. Ovšem myslím, že stojí za to...

(PŮVODNÍ ROZCESTNÍK)


Nezvaní hosté

8. dubna 2015 v 13:38 | Death_angel |  Chuť pomsty


Mučení má zelenou!

7. dubna 2015 v 15:10 | Death_angel |  Myšlenka týdne
V posledních záchvěvech letošních Velikonoc jistě nebudu jediná, kdo si pod tématem týdne představí velikonoční muka, která zažívají dívky a ženy všech věků... Den, kdy dostanou nařezáno pomlázkou pod záminkou, aby neuschly... Nejsem si jistá, kolik z Vás žen je příznivcem této tradice, ostatně já od samého počátku, kdy jsem začala drobet vnímat, že mi každej rok strýc s brantranci zmalují zadek na modro, mám naprosto jasno! Tuto tradici považuji za mučení, aniž by si to naše krásné jemné a křehké pokolení zasloužilo! Pokud je to opravdu symbolické a s mírou, je to v pořádku a ráda obdaruji koledníky výslužkou, kterou každoročně připravuji ať už sama nebo s mamkou. Ovšem když to někdo fakt přežene, nejradši bych udělala z jeho vajec ozdobné modré kraslice! Při představě když nastoupí naše domácí mužská přesila s tím, že to jsou s prominutím velikonoční magoři, co se vyžívají v tom, aby vám natřepali pořádně, bolí mě zadek celoročně nebo má minimálně v tom lepším případě tiky. Upřímně si vždy oddychnu, když tento svátek skončí. Díky bohu jsem vyrostla a naši sadističtí koledníci také, a proto málokdo z nich má čas a chuť objíždět známé a kouzlit nádherné červeno-modré pruhy na kůži. Jednu dobu jsem si dokonce dávala na zadek polšťářky a výplně, aby to tak nebolelo, jenže ti (- nemůžu slušně vyjádřit kdo) začali mířit níž - na nohy... Můj partner je velmi podobného ražení a opravdu nabývám dojmu, že jednou za rok je vše povoleno. Asi tak povoleno, jako když jsou Vánoce a Valentýn, kdy je hodný už jen z principu a plní mi každé přání, možná s myšlenkou velikonoční odplaty. Tak zase za rok bašťoune !!! Mrkající
(obrázek: weheartit.com)

Doznívání svátků velikonočních

6. dubna 2015 v 22:11 | Death_angel |  Zpátky do reality
Nejsem si jistá, zda jsem včera byla více neschopna než schopna, abych přidala večer pojednání o tom, jak velké sousto jsem si dopoledne ukousla... Viz článek krásné velikonoční svátky... Vyhecovala jsem se, jako již tradičně, že jsem schopna během jednoho odpoledne připravit celou velikonoční výstavku, včetně barvených vajíček, zdobených perníčků, navaření oběda s polévkou + jako již tradičně je u mě zvykem i s nějakým tim dezertíkem. Musím říct, že jsem jela jak závodní mašina s naprosto dokonalou organizací všech činností aneb ženy jsou schopné dělat více věcí najednou. Musím říct, že přes značný den blbec, se dílo vydařilo alespoň ze 75% mého očekávání. Každopádně veškerá práce zabrala cca 5 hodin a výsledky jsou zde...


Krásné Velikonoční svátky

5. dubna 2015 v 11:06 | Death_angel |  Zpátky do reality
Přeji krásné slunečné dopoledne, alespoň tady na jihu Čech. Sluníčko svítí a já se teprve před hodinkou probrala po včerejším malém shledání s bývalými spolužáky ze základky. Ano, nazývám to jako shledání, protože třídní slučák ani sraz, se to ani nazvat nedá... Bylo nás pouhopouhých šest lidí, všichni, kteří se měli zúčastnit, také napsali cca 30 minut před začátkem srazu: že jsou nemocní, pečou mazance, někteří radši nenapsali nic. Čili nebýt Páji, kterou Dominik dlouhý den přemlouval, byla bych mezi pány jediná dáma. I tak to bylo velice příjemné shledání a při loučení se mi od nich ani nechtělo. Každopádně dnes potřebuji být pilná jako včelička, protože mám hodně věci na práci. Potřebuji udělat oběd: nejlépe panenku Wellington, pórkovou polévku, dopéct a dozdobit perníčky, uvařit, nabarvit a dozdobit vajíčka a připravit velikonoční výstavku na stůl tak, jako to dělává každoročně mamka. Čili nebudu zde dlouho otálet a jdu se pustit do toho, ať je brzo hotovo. Krásné Velikonoce všem...

Happy Easter to everyone

Stávka imunity!

3. dubna 2015 v 23:11 | Death_angel |  Zpátky do reality
A je to tady! To co jsem si myslela, že je nemožné je rázem možné. Aneb jakmile mám dovolenou a mé tělo na to přijde, vžycky onemocní. Mám na to takovou svou malou konspirační teorii, kterou vám velice snadno vyložím, čili. Pokud jsem v plném nasazení a chodím do práce, mé tělo je přepnuto na režim: NIKDY NEMAROĎ! a ví, že prostě si nemůže dovolit onemocnět, čili i kdyby mi denně prskalo dvacet lidí bacily přímo do obličeje, prostě děj se co děj a mě to nesundá. Ovšem jakmile přijde doba, jako je teď. Vždycky ikdyby byla sebelepší sezóna, vždycky něco chytnu. Celkem jsem si na to zvykla, ale teď bych se urychleně potřebovala odrazit a během noci se nejlépe vymarodit. Zítra máme se základkou slučák po třech letech a byla bych moc ráda, kdybych se mohla zúčastnit. Nehledě na to, že dnes oficiálně končí má dovolená, mám před sebou volný víkend a pondělní svátek a v úterý zase hurá do roboty, kde si skutečně nemůžu dovolit roznášet a servírovat svoje bacílky. Proto jsem nelenila a nalítla do lékárny.


Deník nevychovaného sysla aneb bydlí s námi sysel richardsonův

3. dubna 2015 v 16:08 | Death_angel |  Zvěřinec
A konečně jsem se dostala k tomu, napsat o našem miláčkovi. Tak tedy, povím vám příběh o tom, jak jsem si pořídila našeho sysla. Ano, je to sysel richardsonův. Mé vysněné zvíře, respektive to byl psoun prériový, ale při procházení stránek, kde se sdružují nejrůznější chovatelé psounů a roztomilých syslíků, jsem usoudila, že psoun není to pravé ořechové pro mně a mého partnera. Našeho syslouše jsem si vyhlédla v inzerátu jednoho chovatele, který prodával mláďata. A hle, přítele jsem umluvila a syslí slečinku pořídila...



Hrdá na své rodné město

2. dubna 2015 v 19:29 | Death_angel |  Myšlenka týdne
Jestli jsem někdy byla na něco krom sebe opravdu hrdá, určitě je to město, ze kterého pocházím. Bylo to teprve před nedávnem, co naše krásné město oslavilo 750 let od svého založení. Ještě dnes jsem při vzpomínce na tuto akci velmi dojatá a mám husí kůži. Nikdy jsem neměla pocit, že by v našem městě bylo dostatek kulturních akcí, avšak posledních několik let musím říct, že mám pocit nebo jsem alespoň nabyla toho dojmu, že se u nás pořád něco slaví. Ať už je to vyhánění Morany, v létě se loučíme pouštěním lampiónů štěstí po řece, respektive po slepém rameni a dalších a dalších mnoho událostí. Proto, když jsem před časem zjistila, že naše město slaví svým způsobem důležité jubileum, věděla jsem, že za jakékoliv situace musím tuto událost navštívit a hle, vše mi nahrávalo do karet tak, jak mělo.



Skutečné aprílové počasí

2. dubna 2015 v 15:09 | Death_angel |  Radosti každodenního života
Poslední čtyři dny je venku opravdu zvláštní počasí... A to dnešní je opravdu pozoruhodné... Odpoledne byla velmi krásně, stejně tak jako předchozí tři dny a pokaždé jakmile zůstanu doma sama s Doris, vždycky se zatáhne a na střídačku prší, fičí, bouří, svítí sluníčko, přijde přeháňka a pořád dokola. Ovšem abych se podívala z okna a tam byla bouřka a do toho sněžilo, to už je i na mě silné kafe! Proto jako všechny dny, trávím i dnešní den v posteli ať už s háčkováním mé šály na příští zimu a dneska spíše s notebookem a tvorbou článků na nový blog o vaření s tím, že si lámu hlavu, co přidat sem. Samozřejmě.. Než jsem stihla dopsat těch pár vět, mezitím vykouklo slunce a stihlo se znovu zatáhnout. Pak nemá být člověk nemocný :-/ !!

april day


Srdcová záležitost (E. G.)

1. dubna 2015 v 21:10 | Death_angel |  Hudba týdne
Jestli mě někdy něco důkladně naladí, vždycky je to hudba. Každý máme své oblíbené písničky a naopak i písničky, které nemůžeme vystát, jestli něco nemůžu vystát, je to partnerovo hudba, jen tiše a mlčky trpím (na jakékoliv rozčilování už jsem rezignovala). Musím ale říct, že když mi skrze svoje kvalitní repráky pustí Ellie Goulding, vždycky bych mu všechnu jeho hudbu odpustila. Poprvé jsem tuhle písničku zaregistrovala v kině ve filmu padesát odstínů šedi v úžasné scéně a už tam jsem se zamilovala... Samozřejmě že do písničky, ne do Christiana : D Hned týden na to už jsem jí sjížděla v PC v telefonu, na youtube. A pokaždé když jedu k přítelovi (a že to je hodinová cesta) jsem schopna si ji poustět pořád dokola a co víc, nastavila jsem si jí i jako budík. Protože je pravda, že po čase mě každé vyzvánění budíku vytáčí, ovšem o téhle se dá doufat, že mi vydrží hóóódně dlouho. Proto tuto rubriku, kterou mám rozpracovanou už dlouho, ačkoli v ní není žádný příspěvek, chci slavnostně zahájit touto skladbou...

music is a life

Aprílový den

1. dubna 2015 v 18:56 | Death_angel |  Radosti každodenního života
Tak nějak si říkám, že jsem o dovolené úplně mimo a kdybych se nepodívala do kalendáře, ani bych nevěděla, že se březen překlenul v duben a je dnes krásný první duben - apríl. Konečně už opravdu začíná se blýskat na lepší a hlavně teplejší dny plné sluníčka a probouzející se kouzelné přírody. Občas polemizuji nad tím, jak je vůbec možné, že mají někteří lidé v tomto období takzvanou jarní únavu/depresi, je pravda, že když je dlouhá zima, což letos naštěstí nebyla, bývá člověk maximálně vyšťavený a bez energie. Ovšem ranní zpěv ptáčků a krásné odpolední teplíčko a stmívání, které probíhá déle než v pět hodin, to je opravdová radost (alespoň pro mě), protože jestli mě něco opravdu vyšťavovalo, byly směny, kdy jsem šla do práce za tmy a domů přicházela také za tmy. Na předpovědi, že by měl ještě dodatečně napadnout sníh, moc nevěřím. Ostatně musím konstatovat, že letošní zima (vlastně první zima, kdy jsem začala jezdit autem) byla vůči mě a mému strachu z řízení opravdu velmi vlídná. :-D

spring


Memoirs of Valentine's

1. dubna 2015 v 18:00 | Death_angel |  Radosti každodenního života
Taky občas zažíváte chvíle, kdy se na něco opravdu hodně těšíte a v závěru jste zklamaní, protože nejsou splněny vaše představy a ideály? Přesně tenhle pocit jsem zažila na Valentýna...


Valentine's