Červenec 2014

Není polévka jako polévka

18. července 2014 v 14:54 | Death_angel |  Zpátky do reality
Původně jsem o tom snad ani nechtěla psát, ale nějak mi to nedalo... Hrozně mě v televizi baví reklama na knedlíčkovou polévku od Maggi. V té reklamě jsou knedlíčky veliké zhruba tak, jako když děláme knedlíčky doma. Nedalo mi to a musím říct, že ikdyž polévky z pytlíku nejím, neodolala jsem a jeden sáček této zázračné polévky jsem si koupila. Nevím, zda jsem byla naivní a čekala, že ty knedle budou fakt jako domácí, nebo mě přepadla čirá zvědavost. Každopádně polévka opět nezklamala... Bylo to přesně takové jako vždycky...

Tady je ta skvělá reklama na youtube:

Konec dětským vzpomínkám

17. července 2014 v 11:34 | Death_angel |  Zpátky do reality
Včera mě přepadla lehká deprese, kterou zapříčinila takzvaná revitalizace našeho sídliště, revitalizace, která boří vše, co tu bylo léta vybudováno, ke kterým se pojí vzpomínky nejen moje, ale i vzpomínky všech mých kamarádů, kteří tu společně semnou vyrostli. Bohužel i přesto, že ve všech mých charakteristikách píší, že mám ráda a dokonce vyhledávám změny, není pravda... Protože naopak veškeré změny přijímám velmi těžko, které jsou doprovázeny depresemi a smutkem, stejně jako je tomu teď. Je mi do pláče a smutno po starých chodnících, které povedou jinudy a co víc... Je mi smutno a do pláče z toho, že nám rozbagrovali dětské hřiště, na kterém vyrůstala spousta generací dětí, včetně té mé... Kolikrát se mi stalo, že jsem se přistihla cestou domů, jak se každý den dívám na ono - teď už neexistující hřiště - a vzpomínám na ty úžasně časy našeho růstu a dospívání. Není to jen hřiště, byla to jako pohádka. Mnohem hezčí pohádka, než kterou žijí dnešní děti ve facebookovém světě s moderní technologií, tenkrát jsme měli maximálně windows 95, ti lepší windows 98. Dívali jsme se v televizi na superMax, sbírali pokémony, hráli pogy. Hráli venku na schovávanou, Honzo vstávej, skákali s holkama gumu, a hráli miliony dalších her jako Krvavé koleno a další legendární hry, o kterých si dnešní děti můžou pomalu nechat zdát. Protože mnohokrát když jdu po sídlišti, vidím pouze děti jít domů ze školy, ale že by se každý den scházely na hřišti, jako jsme to dělávali my, to už nevidím. Na našem hřišti si do teď hrály děti předškolního věku s maminkami. Zatím co my, jsme se tam scházeli ještě v patnácti. Přijde mi, že je dnešní doba pro děti smutná a může být sebevíc moderní.

image host image host
(Kliknutím na obrázek, fotografii zvětšíte)

Konec jedné etapy vítá novou

16. července 2014 v 11:08 | Death_angel |  Radosti každodenního života
Pravdou zůstává, že jsem se zde poslední dobou téměř vůbec neohřála. Teď tedy se pokusím shrnout, co se semnou vlastně dělo. Po vyhlášeném hiatusu se opět navracím a teď už napevno... Hiatus byl vyhlášen v dubnu, z důvodů příprav na složení státních závěrečných zkoušek a také z důvodu, že jsem od rána do večera hnila v nemocnici na praxi a doháněla porody. Naštěstí se porody nahnaly samy na kouzelné číslo 40. A jak jsem před nedávnem psala, dokonce jsem měla to štěstí, že jsem na poprvé složila státnice včetně obhajoby mé bakalářské práce, kterou považuju za své vrcholné dílo, neboť jsem psala o tématu, které je od samých věků velice kontroverzní, protože já tyhle témata miluju, prostě téma, na které není jednoznačný názor - Postoje dnešních mladých žen k interrupcím. Má studentská léta skončila, neboť jsem dostala jestě před složením zkoušek nabídku na práci v naší krajské nemocnici. Užila jsem si týden prázdnin a hned hurá do roboty. Dalo by se říct, že období mé adolescence právě skončilo a natvrdo už nevratně přišla dospělost. Promoce byla krásná a teprve po ní jsem si uvědomila, že je všechno pryč, celé ty dlouhé roky studia (to máme 9 let základka + 4 roky střední + 3 roky vejška). Neříkám, že si časem třeba nedodělám další stupeň, ale teď jsem z té školy tak vyfluslá, že se celkem i ráda oddám práci. To, že jsem totálně dospěla mi včera připomenul fakt, že jsem od rodičů dostala poslední kapesné v životě, neboť první výplatu dostanu až příští měsíc, od kterého začnu zase platit já rodičům. Nevím, jestli bych si ho neměla zarámovat na památku :D

image host