Rakovina moderní doby

17. března 2013 v 12:28 | Death_angel |  Zpátky do reality
Nikdy nepřestanu děkovat za to, v jaké době jsem vyrosla... V době bez samozřejmosti PC, internetu, facebooku a tak různě. Moje dětství bylo nádherné, chodily jsme s kamarády ven na pískoviště. Svolávali jsme se z balkónů, žádné mobilní telefony. Když nás rodiče volali domů, jen vykoukli z balkónu a houkli na nás ať jdeme domů. Na pískovišti jsme si vždycky perfektně vyhráli a nemuselo jít vždy o písek. Bylo to prostě hřiště a u nás se pro něj mezi našima panelákama vžil název pískoviště nebo písek. Byly tam prolejzačky kde jsme hráli stop zem. Na pískovišti válka nebo mír, vodníka a jiné hry. Na klouzačce hloupou buchtu kuchtu a podobné hry. A všude okolo Honzo vstávej, krvavé koleno, skákali gumu, hráli na schovávanou, sochy, čokoládu, zeměkouli a jiné skvělé hry. Chodívali jsme si hrát ke kamarádkám, co mělý nádherně po domácku vyrobené barbie domečky a byla to nádhera. Na trávníku jsme hráli královnu stojek, hvězd a podobných gymnastických prvků. Nikdy na svoje dětství a kamarády nezapomenu.


Když vidím, jaká je dnešní doba, chce se mi z toho brečet... Časy, že jsme šli s maminkou ze školy a všechny pískoviště a hřiště byly poseté dětmi je dnes minulost... Kolikrát když jdu kolem toho onoho slavného našeho písku, není tam ani noha, ani ve dne ani v noci. Přitom dětí se rodí dost a na Máji je jich pořád stejně jako za naší éry. Cestou do obchodu nebo na poštu, jízdou autobusem, neslyšíte nic jiného než, jak se baví o tom, jak si na facebooku sklidí farmu a podobně. Svým způsobem jsem vděčná za facebook, díky němu sem našla své kamarády ze školky a podobně. Ale tyhle děti? Podle mě je to okrádání o krásné dětství, které mohli prožít v reálném světě s reálnými přáteli a ne ve virtuálním. Co je to za dobu? Patrně většinu her, které my hráli ani nebudou znát, můžou si je maximálně vygooglovat. Tohle je pro mě prostě Rakovina 21. století. Je mi těch dětí v téhle době líto. Ale netýká se to jen dětí, vidím to sama u sebe, jak většina mých dobrých přátel zpohodlněla a z reálných lidí, se kterými bych hrozně ráda podnikala akce nebo šla jen do města, se stali přátelé virtuální, Nenapíšou vám jinak než přes facebook, kde si sice nádherně hodiny povídáte, ale dřepíte doma na prdeli. Mám týhle doby fakt dost. Není to jen v internetu a moderní technice to určitě ne, dneska je prostě taková doba, že se dětství zkracuje a prodlužuje dospívání. Jsem ráda, že jsem dospěla ještě tak, jak jsem měla :) Tančila s kamarády ve dvanácti na pískovišti tango, pozorovali jsme noční oblohu, věděli jsme, co kdo máme mezi nohama. A že je nějaký chlast, cigárety - o tom jsme neměli ani ponětí. Měli jsme první platonické lásky a vztahy, kdy se s vámi ,,rozešel,, kluk, protože ste mu nedala pusu... Dneska? Raději nevědět, nemyslet a nekomentovat.

Ilustrační foto: facebook.com
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nausy Nausy | E-mail | Web | 17. března 2013 v 12:43 | Reagovat

S tímhle článek se dá jedině souhlasit. Je mi sice necelých osmnáct, ale dětství jsem prožila venku s kamarády na hřišti, nebo když bylo špatné počasí, četla jsem si v pokojíku knihy. Facebook mám snad jen, abych si mohla po večer psát s kamarády a shánět zadání domácích úkolů na poslední chvíli.
A dál se snažím trávit nejvíce času venku s přáteli a partnerem :)
Navíc si vzpomínám, jak mi jednou jeden kluk psal přes facebook (pamatoval si mě ze základky), ale v reálu mě ani nepozdravil. Smutné, kam ti lidi spějí :)

2 terezka66 terezka66 | Web | 17. března 2013 v 12:47 | Reagovat

Přesně, to je naprosto smutné, protože na facebooku si tě do přátel dá milion stopadesát lidí, které znáš nebo od vidění. Ale v reálném životě? Tě nikdo z nich nepozdraví, ikdyž kolem sebe projdete, a víš kdo je kdo... Mě tohle prostě šíleně poslední dobou ubíjí, proto jsem o tom musela napsat, protože z většiny mých přátel se stali jen pohodlní lidé, co všechno řeší po facebooku, který upřednosňují před reálným životem a reálnými setkáními. A mě to prostě ničí... :-(  :-?

3 Kathrin Kathrin | 17. března 2013 v 18:14 | Reagovat

dneska je to děs s PC a tak , taky si ještě dokážu vzpomenout na to jak hrajem hry pořád dokola a hřiště docela mi to chybí =)

4 terezka66 terezka66 | Web | 17. března 2013 v 19:08 | Reagovat

mě docela taky, to máš pravdu, nejvíc je mi z toho smutno, když jdeš domů a kde si léta hráli děti, si nehraje prostě nikdo... :-(

5 shadisek shadisek | E-mail | Web | 18. března 2013 v 19:45 | Reagovat

pekne napsany, ale v tomhle sme ja mela smulu, ja tohle nezazila, ja vyrustala sama a kamrady nemela, do skolky nechodila. a 3/4 her ani neznam :D

6 terezka66 terezka66 | Web | 18. března 2013 v 19:47 | Reagovat

Tery, ty víš, že mě to mrzí, nikdy jsem se s tebou o tom nebavila, protože jsem nevěděla, zda bys na to chtěla vzpomínat. Mrzí mě, že jsi nevyrostla tady se mnou, veř, že bys o nic ochuzená nebyla :-)

7 Radka Radka | E-mail | Web | 18. března 2013 v 21:55 | Reagovat

Vidím, že jsi měla ještě to štěstí co my, i když jsi o dost mladší. Je veliká škoda, že je dnešní generace dětí o tolik ochuzená. Snad se to zase vrátí :-)

8 terezka66 terezka66 | Web | 18. března 2013 v 22:41 | Reagovat

Ano Ráďo, máš pravdu, jsem ještě z těch šťatných dětí, co měli krásné dětství bez internetu, PC a dalších věcí. Doufám, že se opět bude vracet k tradicím a hrám a všemu, ale nevím, budoucnost je nejistá :)

9 Kačíí Kačíí | Web | 19. března 2013 v 14:33 | Reagovat

Nádherně napsané.Já sice do téhle generace patřím taky,ale facebook jsem si po nějaké době smazala a cigaret se nechci nikdy ani dotknout. ;-) Nechápu taky,proč se některý mí "kamarádi" pořád předvádějí že mají mobil za 7,za 10,nebo za 12 tisíc-vždyť je to jedno,ne?!
Jinak to máš vážně hezky napsané a souhlasím :D

10 terezka66 terezka66 | Web | 19. března 2013 v 16:21 | Reagovat

Kde jsou ty časy, kdy telefony začínaly a my měli ty obří pádla v podobně Nokii 5110 a podobných telefonů, s dnešními se to nedá absolutně srovnávat :-)

11 drwatson drwatson | Web | 27. března 2013 v 16:23 | Reagovat

Já si občas říkám, jestli by nebylo lepší narodit se v dobách úplně jiných. Dobách, kdy lidé nepřidávali do jídel umělotiny, kdy nepřidávali do masa vodu a kdy nepolykali jeden prášek za druhým. Kdy nebyla všude kupa reklam a kdy každý znal každého. Takový svět bych chtěla znát.
Ale tvůj článek je takové krásné připomenutí dětských let, která se i mě týkala. Bylo to fajn :)

12 fenixovyslzy fenixovyslzy | E-mail | Web | 2. března 2017 v 8:37 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama