Březen 2013

Velikonoce za dveřmi

30. března 2013 v 22:15 | Death_angel |  Zpátky do reality
Je sobota večer... Já šťastná, že jsem konečně doma, dneska jsem skoro pět hodin stála nebo chodila ve městě v lodičkách a mám nohy totálně dobité, práci modelkám rozhodně nezávidím... Každopádně velikonoce jsou za dveřma, my už máme nazdobenou sváteční velikonoční tabuli, pečeme klasickou sekanou, beránka, snad bude i mazanec, dnes jsme obarvily a okošilkovali vajíčka a velikonoce mohou začít. Já osobně je nesnáším, jsem ráda, že k nám rok od roku chodí míň a mín lidí, strejda nás vždycky zmlátil jak hovado, takže od dětství k nim mam silně negativní vztah. Každopádně loni jsem dělala krásná vajíčka, která sem zítra přidám, protože stojí za vidění a inspiraci pro vás. Mám připraveno pár snad peckových článků které jsem v průběhu několika dnů nalupu. Snad vy v pondělí dostanete nalupáno co nejméně :) Každopádně dnes v noci se mění čas, takže bacha na budíčky :)



Zázračná levandule

30. března 2013 v 12:44 | Death_angel |  Bylinkové opojení aneb čarujeme s bylinkami

PŮVOD LEVANDULE


Název levandule pochází z latinského slova "lavare", jež znamená omývat se. Již staří Řekové znali blahodárné účinky této rostliny a s oblibou ji přidávali do koupele. Levandule snad od pradávna patřila k nejoblíbenějším aromatickým rostlinám - používala se ke kosmetickým a lékařským účelům. Vyráběli se z ní parfémy, používala se jako přísada do pokrmů a léků. Sami Řekové předepisovali užívání levandule jako zaručený prostředek proti kašli.


Výstřednost nezná hranic

29. března 2013 v 20:57 | Death_angel |  Myšlenka týdne
Výstřednost... To je to, oč tu běží... Tenhle pojem má tak široké využití, že ani nevím, kde s ním začít a uplatňovat ho v praxi... Možná bych mohla začít dnešním dnem a záchvatem vzteku, který mě popadl v momentě, co jsem si přečetla tragický osud nebohé patnáctileté dívky, která zemřela naprosto nejodpornějším možným způsobem... Byla to jedna z dnešních zpráv dne, takže to nebudu už rozpitvávat, rozzuřila bych se na novo... Jestli je něco extrémně výstřední pak je to naše politika a soudnictví, protože vyměřené tresty za tohle odporné svinstvo nezná hranic... A tak je to bohužel se vším ne jen s tímto případem, kolikrát co slyším v televizi. Jsem ráda, že televizi ani nezapínám a večerní zprávy už vůbec ne... Jde to s náma od desíti k pěti a prakticky nevidím žádné světlé zítřky... A to žiju s velkým optimismem...


Dále bych se možná zamyslela nad výstředním chováním, vím, že mnozí a mnohé semnou možná souhlasit nebudete, ale to je vaše věc. Šíleně mě dokáže nadzvednout, když někdo čtyřikrát po sobě není schopný dodržet, na čem jsme se domluvily, jednou - dvakrát si řeknu dobře, stát se může cokoliv, ale po čtvrté? Já mám prostě smůlu na nekonaná rande... Za to má kamarádka absolvovala rande s klukem, se kterým si psala dlouhá léta a jedna schůzka naprosto zbořila to, co si o něm léta myslela... Místo toho hodného a spořádaného chlapa, co psal normálně, přišel ulhaný navíc ženatý dlaždič (co slovo, to sprostota)... Máme to vůbec za potřebí? Každý jsme nějací, jsem i dost tolerantní, nemůžeme všichni být slušní, hodní a skromní, každý jsme originál... Ale tyhle věci mě opravdu dokáží vyndat a vyhodit z rovnováhy.


Půlnoční horor

28. března 2013 v 11:15 | Death_angel |  Zpátky do reality
V příštím životě, pokud nějaký bude a nebude naše planeta dříve zklikvidována, budou jakési vysoké školy, udělám si vlastní téma bakalářské práce... Nikdy jsem nezažila větší stresy... Už od půl dvvanácté mě polilo horko, bylo to přesné jako ty napínavé filmové scény.... Místností zavládá ticho, zvuk hodin, na kterých se posunuje rafička je čímdál hlasitější... Vás ovládá panika, čůrek potu se vám dere po čele a tváři, s těží polykáte a čekáte na poslední miunty odbíjející půlnoc... Zvláště když je 23:59 už skoro ležíte v bezvědomí pod stolem... Najednou to přijde... Vidíte jak pomalým pohybem se ručička střetne s dvanáctkou, hodiny, které mají zvuk pendlovek, odbíjí půlnoc jako kostelní zvony a v tom momentě na obou PC se překlepne na 0:00... Jenže co teď... Stránka je zatížená a to ještě nebyla ani půlnoc, prostě peklo... Kdyby nebylo mojí kamarádky, co půlce třídy zabookovala bakalářky, jistě by mi ji kdekdo vyfoukl... Díky bohu mám to, co jsem chtěla... Bude to zajímavé, ale věřím, že to bude stát za to, už si dělám představu o tom, jak bych chtěla to mít a jsem zatím docela zapálená :) Takže jdu chladnout :) Hezký den přeji


Čekání na půlnoc

27. března 2013 v 23:09 | Death_angel |  Zpátky do reality
Upřímně, teď bych radši seděla v ordinaci zubaře než abych zažívala stresy, které teď zažívám... Čekám totiž na půlnoc, abych si zarezervovala jedno z témat bakalářské práce, na která čekají všichni druháci ze všech oborů, co na fakultě máme. Začíná mě popadat panika, bojím se, že mi někdo mé téma sebere a bude rychlejší než já. Odbíjí minuta po minutě a je mi hůř a hůr, vím, že o moc nejde... Ale s tou prací se budu patlat rok a půl a na závěr ji musím obhájit... Doufám, že vy si užíváte o mnoho příjemnější večer. Myslete na mě, ať mám co chci (líbí se mi jen jediné téma, ostatní stojí za prd).


Už jen jeden den

22. března 2013 v 20:03 | Death_angel |  Zpátky do reality
... mě dělí od vytouženého odpočinku, zítra opět jdu si nahradit jednu směnu na oddělení neonatologie, kde minuta utíká rychlostí hodiny. Je vtipné jak je čas relativní pojem, každýmu ubýhá jinak, ale všem běží stejně, záleží jen na úhlu pohledu, večer se chystám na výlet do Českého Krumlova, takže pokud tam dojedu, nafotím a zítra ho sem vyvěsím, abych vám ukázala krásy jižních čech a jednoho z nejhezčích měst, co tu máme :)


Láska a tanec

21. března 2013 v 21:30 | Death_angel |  Oblíbené filmy
Předevčírem jsem se nudila a měla jsem chuť se podívat na nějaký film o tancování... Neměla jsem chuť na Let's dance 1 a 2, Honey jsem viděla nedavno... Sám youtube mi doporučil film, který se jmenuje: Street dance 3D. Mohu říct, že je to v celku pěkný film. Sice u těchto tanečních filmů je v podstatě, stále stejný scénář, ale i přesto se mi moc líbil...

Život Carly připomíná pohádku. Chodí s charismatickým Jayem a jejich taneční skupina se právě probojovala do finále tanečního mistrovství UK Street Dance Championship. Pohádka ale končí ve chvíli, kdy Jay Carly skupinu opustí a všechny sny o taneční slávě se tak rychle začínají hroutit. Zlomená Carly bojuje ze všech sil, aby skupině i sobě dokázala, že k vítězství je může dovést i ona, nicméně po sérii nepříjemností a osobních porážek, mezi které patří i ztráta zkušebny, začíná o svých vůdčích schopnostech vážně pochybovat. Spása přichází v podobě učitelky baletu Heleny, která je fascinována schopnostmi a nadšením Carly a celé skupiny a nabídne jim, že mohou trénovat v luxusním studiu baletní akademie. Podmínkou ale je, že budou spolupracovat s jejími baletními tanečníky. Helena doufá, že Carlyino nadšení a vášeň pramenící ze street dance nakazí i její mladé svěřence před konkurzem do prestižního britského Královského baletu. Na otázku, zda tyto dvě skupiny tanečníků najdou způsob, jak před finále tanečního mistrovství UK Street Dance Championship a před konkurzem do britského Královského baletu začít spolupracovat, odpoví historicky první 3D taneční film, který je inspirujícím a vzrušujícím výletem po britské scéně street dance, a který představí mimo jiné i hvězdy populární televizní soutěže Britain´s Got Talent - George Sampsona a skupiny Flawless a Diversity.
(zdroj:csfd.cz)


Film pro všechny generace žen

21. března 2013 v 20:19 | Death_angel |  Oblíbené filmy
Taky se vám občas stává, že se díváte na romantický film, kde pohledný hlavní hrdina se zamiluje do hlavní hrdinky a půl filmu se modlíte ať k něčemu dojde a jakmile se to stane, jste úplně hotové jak dívky v dospívání :) Nedávno jsem si vzpoměla na film, který byl a je dodnes mému srdci velice blízký, myslím, že dokázal zaujmout všechny generace žen..... Je to film Rebelové...



Smaragdově zelená

20. března 2013 v 22:58 | Death_angel |  My collage/pics

Když se počasí zblázní...

19. března 2013 v 21:54 | Death_angel |  Z domova

Pozorně si všimněte těchto dvou fotografií... Co vidíte ? Den, kdy se počasí zblázní a nikdo nahoře to nekontroluje a neřídí.... Toto jsou prosím dnešní dvě fotografie, které pořídila má kamarádka, které jsem si od ní s jejím dovolením vypůjčila... Ta první je focená v půl sedmé ráno... Venku zima a sníh... Druhá fotka je focená odpoledne... Tak co to do háje je? Buď ať už přijde jaro nebo ať vydrži týden zima.. Ale denní střídání mrazů a jarních teplot mě trochu vyčerpává... Proto prosím zimu poníženě: táhni už někam do pr***e :)

Cesta do neznáma

19. března 2013 v 18:17 | Death_angel |  Myšlenka týdne
'' Špatná zpráva je ta, že čas letí. Dobrá zpráva je ta, že vy jste pilot. ''
(autor: Michael Althsuler)



Když se to nepovede...

18. března 2013 v 20:18 | Death_angel |  Zpátky do reality
Taky se vám už stalo, že jste se chtěli předvést a místo, abyste sklidili sladké ovoce, jste se ztrapnili? Když jsem kdysi s vařením začínala, bylo to u mě na denním pořádku. Prvním jídlem, o které jsem se pokoušela, byly míchaná vajíčka... Až do dnes nechápu, jak je možné, že to plavalo v neskutečném množství másla a totálně jsem napálila rendlíček, že jsme ho museli vzít a vyhodit, protože mu nebylo pomoci. Je to kolikrát opravdu vtipné, když zavzpomínám na guláš svého bratra, který totálně zahulil celou světnici na chalupě a maso bylo na uhel... Tímhle stylem občas vařil i můj otec, který si odběhl na můj PC střílet kachny nebo do obchodu a my pak čtrnáct dní větrali kouř... Hold občas se zadaří, naštěstí čím jsem starší, tím více se na vaření soustředím a obvykle sklízím své vytoužené ovoce a když ne? Lidi vás musí milovat i přesto. Ikdyž se říká, že láska prochází žaludkem... Občas hold musí ten žaludek obejít :D

Ilustrační foto: marriane.cz

Abyste měli ze sebe lepší pocit, přikládám celkem vtipný odkaz, jak kdo zpackal svůj pokrm, říkejte si, že vždycky na tom někdo může být hůře


A rada na závěr: když se to nepovede? Hold to zkoušet znovu a znovu. Vězte, že může být mnohem hůře a nemusí jít o spálené jídlo :) Takže radši si zjistěte, kde máte v době hasící přístroj :)

Touha po exotice

18. března 2013 v 19:58 | Death_angel |  Zpátky do reality
Je nudný den, jako každý jiný, mám před sebou poslední týden praxe a pak Havaj. Přišla jsem jako vždy z nemocnice a cestou domů jsem se rozhodla, že se dnes rozmazlím. Pochopitelně co si do diáře nenapíšu, to prakticky nevím. Zapoměla jsem na to, že zítra píšu test z latiny a neviděla ani slovíčko. Snad se to do zítra stihnu naučit. Aby mi to lépe myslelo, rozhodla jsem se již cestou domů, že si ten večer nad latinou zpříjemním. V obchodě jsem zahlédla své oblíbené džusy s nádechem exotiky. Pochopitelně jsem si koupila oba a pár dalších dobrůtek :-)



Rakovina moderní doby

17. března 2013 v 12:28 | Death_angel |  Zpátky do reality
Nikdy nepřestanu děkovat za to, v jaké době jsem vyrosla... V době bez samozřejmosti PC, internetu, facebooku a tak různě. Moje dětství bylo nádherné, chodily jsme s kamarády ven na pískoviště. Svolávali jsme se z balkónů, žádné mobilní telefony. Když nás rodiče volali domů, jen vykoukli z balkónu a houkli na nás ať jdeme domů. Na pískovišti jsme si vždycky perfektně vyhráli a nemuselo jít vždy o písek. Bylo to prostě hřiště a u nás se pro něj mezi našima panelákama vžil název pískoviště nebo písek. Byly tam prolejzačky kde jsme hráli stop zem. Na pískovišti válka nebo mír, vodníka a jiné hry. Na klouzačce hloupou buchtu kuchtu a podobné hry. A všude okolo Honzo vstávej, krvavé koleno, skákali gumu, hráli na schovávanou, sochy, čokoládu, zeměkouli a jiné skvělé hry. Chodívali jsme si hrát ke kamarádkám, co mělý nádherně po domácku vyrobené barbie domečky a byla to nádhera. Na trávníku jsme hráli královnu stojek, hvězd a podobných gymnastických prvků. Nikdy na svoje dětství a kamarády nezapomenu.


Když vidím, jaká je dnešní doba, chce se mi z toho brečet... Časy, že jsme šli s maminkou ze školy a všechny pískoviště a hřiště byly poseté dětmi je dnes minulost... Kolikrát když jdu kolem toho onoho slavného našeho písku, není tam ani noha, ani ve dne ani v noci. Přitom dětí se rodí dost a na Máji je jich pořád stejně jako za naší éry. Cestou do obchodu nebo na poštu, jízdou autobusem, neslyšíte nic jiného než, jak se baví o tom, jak si na facebooku sklidí farmu a podobně. Svým způsobem jsem vděčná za facebook, díky němu sem našla své kamarády ze školky a podobně. Ale tyhle děti? Podle mě je to okrádání o krásné dětství, které mohli prožít v reálném světě s reálnými přáteli a ne ve virtuálním. Co je to za dobu? Patrně většinu her, které my hráli ani nebudou znát, můžou si je maximálně vygooglovat. Tohle je pro mě prostě Rakovina 21. století. Je mi těch dětí v téhle době líto. Ale netýká se to jen dětí, vidím to sama u sebe, jak většina mých dobrých přátel zpohodlněla a z reálných lidí, se kterými bych hrozně ráda podnikala akce nebo šla jen do města, se stali přátelé virtuální, Nenapíšou vám jinak než přes facebook, kde si sice nádherně hodiny povídáte, ale dřepíte doma na prdeli. Mám týhle doby fakt dost. Není to jen v internetu a moderní technice to určitě ne, dneska je prostě taková doba, že se dětství zkracuje a prodlužuje dospívání. Jsem ráda, že jsem dospěla ještě tak, jak jsem měla :) Tančila s kamarády ve dvanácti na pískovišti tango, pozorovali jsme noční oblohu, věděli jsme, co kdo máme mezi nohama. A že je nějaký chlast, cigárety - o tom jsme neměli ani ponětí. Měli jsme první platonické lásky a vztahy, kdy se s vámi ,,rozešel,, kluk, protože ste mu nedala pusu... Dneska? Raději nevědět, nemyslet a nekomentovat.

Ilustrační foto: facebook.com

Hej, duchu!!!

16. března 2013 v 21:18 | Death_angel |  Oblíbené filmy
Kdysi dávno jsem vám, psala recenzi na tento film, právě jsem ho našla s kvalitníma titulkama na portálu youtube, rozhodla jsem se tedy, že vám ho sem znovu hodím, protože i když je to korejský film, je naprosto skvostný a plný emocí.



Řekni, kde je to místo...

16. března 2013 v 21:04 | Death_angel |  Myšlenka týdne
Ať přemýšlím, jak chci. Mé kdysi dávné sny o tom, že se odstěhuji do ciziny jako nezávislá bytost, se rozplynuly jako pára nad hrncem. Místo, kde chci žít je všude tam, kde je moje rodina, nebo alespoň poblíž mé rodiny... Vždycky jsem si malovala budoucnost o tom, že vše bude probíhat jako v romantickém filmu. Láska na první pohled, kdy ona od prvního momentu ví, že on je pan osudový a naopak, kdy se rozbuší srdce a přestane tlouct láskou až v okamžiku smrti. Koupí si parcelu na nádherným místě, kde je vidět celé město, postaví si nádherný domov svých snů, kam přivedou děti a budou žít šťastně až dokud je smrt nerozdělí....



Smysl těchto slov

14. března 2013 v 21:09 | Death_angel |  Zpátky do reality
Dlouho jsem dnes přemýšlela nad inspirací na článek pro dnešní den, nakonec se inspirace našla v samém základu. Jak se říká v jednoduchosti je krása. Čím jsem starší, tím více přicházím na to, že písničky, které frčely za dob mé maminky, jsou prostě dokonalé. Můžete mě mít za blázna, ale většina lidí nebo alespoň moji blízcí si prošli stejnými stádii. V pubertě jsem stále mamce říkala: co to poslouchala za šilený depresivní songy, ale dnes když se zaposlouchám do těch písní, nacházím v nich skrytý smysl, který bych před lety jistě ani nehledala a nepostřehla. Můžu být nenormální, ale hrozně ráda poslední dobou poslouchám staré fláky dob minulých této země a našeho krásného českého jazyka. Tuhle písničku moje maminka hraje na kytaru a já ji dlouhá léta zbožňuju, dokonce jsem měla snahu se ji naučit na flétnu, abych ji mohla doprovodit u kytary, ještě mám co trénovat. Každopádně až nedávno jsem si uvědomila, ten skrytý smysl, který tak volal po objevení. Ta píseň přímo či nepřímo popisuje alespoň podle mého onu naší poslední cestu skrze nádherné metafory. Tahle kdyby mě jednou opravdu doprovázela při loučení semnou, vůbec bych se nezlobila, ikdyž v té oné době si asi budou klepat na čelo, co jsem to vytáhla za song z doby Krista :D Každopádně si ji užijte :)


Magický den

13. března 2013 v 21:31 | Death_angel |  Zpátky do reality
Musím dnes uznat, že je naprosto magický den, zvláště to datum: 13. 3. 2013 - už je z důvodu, že se u nás rodilo, jako na běžícím páse, prostě perfektní den, až na toho zubaře ráno, do teď mě šíleně bolí zub a je přecitlivělý. Každopádně, jsem ráda, že už jsem doma, ostatně za osm a půl hodiny se vracím, takže nic moc, těším se docela, až bude týden za mnou. Za poslední dva dny mám nárůst tří porodů, takže maximální spokojenost. Právě jsem narazila na video, které mě velice pobavilo, sama si při něm vzpomínám, jak mě tatínek vypravoval do školy a do teď mám přecitlivělé vlasy... Jako malé holčičce se mi totiž vlásky šíleně knotily, ale vážně abnormálně, že ani kondicionéry to moc nepobraly. Taťka mě česal vždycky tim stylem, že u hlavy zabodl hřeben a jel dolů, takže půlka vlasů pryč, zvláště v těch knotech. Bolelo to jako prase... No hrozné... Budu muset svého muže jednou naučit česat holčičkám vlasy... Ostatně takhle si poradil jeden šikovný ťatka (doporučuju zhlédnout)


Velké pracovní nasazení

11. března 2013 v 12:20 | Death_angel |  Zpátky do reality
A je tu zase pondělí... Naprosto chápu Garfielda, který vždycky pronesl, že nesnáší pondělky a že by je zrušil... Já jsem stejného názoru, po mém jednodenním víkendu jsem upřímně šťastná, že mám odpolední a ještě se flákám doma... Ikdyž za chvíli vyrážím vstříct novým dobrodružstvím. Dnes jsem si konečně vyzvedla hadříky na poště, kde jsem strávila skoro hodinu čekání, naštěstí opodál mne seděl docela dost pohledný starší muž, kterej se mi celkem i líbil. Pořád se na mě díval, přemýšlela jsem čím to je, byla jsem jen učesaná a totálně nenamalovaná, ale cítila jsem se dobře. Tak si říkám, jak je vtipné, že kolikrát na vás někdo pořád civí, vy si myslíte buhví jak nejste super, přitom třeba máte na sobě třeba flek na tváři nebo u rtu zaschlou zubní pastu a jeho to hypnotizuje. Naštěstí jsem na sobě nic neměla, takže kdo ví, s jakým záměrem mě ten chlapík pozoroval. Každopádně teď svištím na rovnátka a pak na porodnici, sice se těším, ale na druhou stranu ne. Protože tam nebudu mít žádnou posilu a bojím se, že se mi vše vykouřio z hlavy :-)


Ultrakrátký víkend

10. března 2013 v 23:23 | Death_angel |  Zpátky do reality
Tenhle víkend byl na dvě věci... V pátek odpolední, po odpolední se rychle vyspat a v sobotu hurá do nemocnice na dvanáctihodinovou směnu, bylo to tak nepříjemný... Místo abych někde v pátek pařila jsem musela jít spát, abych v sobotu mohla vstát v pět a jet městskou a přihlížet tomu, jak chodí mladí ze zábav domů a ožralí jedou autobusem z akce... Směna byla naprosto příšerná, šílená nuda, přesně jak jsem předzvěstovala... Konečně když jsem dorazila domů, jsem měla nádherný večer strávený s někým kdo je mému srdci velice blízký, i přestože je z daleka, moderní doba zvládá vše... Byl to dokonalý večer, nemohla jsem ho strávit lépe, jediné co mě mrzí je, že je dnes na mě naštvaný, jen protože na chvíli byla moje pozornost odvedena jinam i přestože stíhám milion věcí zároveň. Achjo, asi jsou na slunci nějaké erupce, každej je tenhle víkend nějaký prudérní.... Nu zítra na porodní sál pěkně na druhou, před tím musím stihnout dojít na poštu pro hadříky, které jsem si objednala a konečně mi dorazily a potom také na rovnátka :-) přeji dobrou noc všem

PS: už jen 11 směn v nemocnici a začne škola a s ní i volno a klídek, nemůžu se dočkat :)


Existuje něco po smrti?

10. března 2013 v 21:34 | Death_angel |  Záhady
Každý přichází na svět s jedinou jistotou tohoto světa, s jistotou smrti. Smrt bychom měli vnímat jako přirozené vyústění života. V našem světě se rodí miliony dětí a zároveň miliony lidí umírají a přirozeným sledem se obměňuje naše společnost. Proč jsou ovšem mezi námi tací, co mají přímo panický strach ze smrti? Nemusím chodit ani daleko, patřím mezi ně. Je to pro mě něco tak abstraktního a nevidím v tom nic pozitivního, alespoň zatím ne, neboť jsem mladá. Jak praví moje maminka, nikdo se nedozvíme, jaké to je, dokud sami nezemřeme. Pak jsou mezi námi svým způsobem vyvolení, jež za určitých okolností měli možnost se podívat na druhý břeh života... Do toho nadpozemského... To jsou lidé, kteří zažili klinickou smrt... Co je to vlastně klinická smrt? Je to zástava životně důležitých a pro život nezbytných funkcí těla, kdy lékaři konstatují smrt, zatím co duše se zmítá na prahu života a smrti. Existuje šance ba i naděje na záchranu a lze z této situace za neskutečného štěstí probrat. Většina lidí popisuje hodně podobné zážitky, ať už je to tunel na jehož konci je světlo či jiné místo, kde se setkávají nebo cítí přítomnost svých blízkých zemřelých. Našla jsem na internetu jeden moc zajímavý dokument týkající se klinické smrti. Věřím, že něco mezi nebem a zemí skutečně je. Nevím, zda bych to chtěla absolvovat, ale věřím, že pokud si tím člověk projde a okusí nepoznané. Přistupuje ke svému životu jinak a ke smrti také.


Jaký máte názor na posmrtný život nebo na klinickou smrt?

Kreativní nápady

10. března 2013 v 19:21 | Death_angel |  Rozcestníky







Fashion and style

10. března 2013 v 18:09 | Death_angel |  Rozcestníky



Graphic art

10. března 2013 v 16:31 | Death_angel |  Rozcestníky








Black cat

9. března 2013 v 22:47 | Death_angel |  Mnou vyráběné outfitty
Krásný sobotní večer přeji všem, co zavítají na můj blog,
dvanáctku jsem přežila, vedla několik neskutečně dlouhých rozhovorů s kamarádkama o událostech minulých večerů. Konečně jsem se pustila do zvelebování blogu a udávání směrů mého blogu, jak jste si mohli všimnout. Konečně jsem vyrobila první dva rozcestníky, aby byla orientace a hledání na mém blogu snazší. Vzhledem k tomu, že nějak hýřím energií jsem ještě vyrobila jeden večerní outfit ala černá noc :)


Favourite stuff

9. března 2013 v 22:17 | Death_angel |  Rozcestníky







Writting

9. března 2013 v 20:51 | Death_angel |  Rozcestníky







Nic než deprese

8. března 2013 v 22:30 | Death_angel |  Myšlenka týdne
Tentokrát to nebude žádné hluboké zamyšlení, přijela jsem z nemocnice a nemám moc energie na hluboké přemýšlení. Jestli sem měla někdy větší důvod pro depresi, možná v momentě, kdy něco hodíte za hlavu a odloučíte se od myšlenky a všech nadějí a ono se vše dá do chodu, jako když natáhnete jezdící myšku na klíček. Zítra mě čeká dvanáctihodinová denní směna na neonatologii, musím si celý týden říkat a posouvat si dny, tedy dnes mám čtvrtek, abych se zítra necítila tak strašně, nenechají nás tam nic dělat a už teď vím, že tam celý den budu stát opřená o pult a posouvat hodinové ručičky očima a radovat se z každé minuty co uplyne. Právě moment, kdy bych umřela nudou mě přivádí do depresí, člověk by čas raději ztrávil poněkud jinak, nebo jakkoliv hlavně aby utekl a ono se tak nekoná. Naštěstí jsem maximálně pozitivní člověk a depresi k sobě příliš nepouštím a už vůbec ji u sebe nenechám usadit, jsem jako šílená hostitelka, co hned mezi dveřma se jí snaží vyštípat. Při představě, že nebudu mít pořádný víkend, ale depkařím od momentu, co jsem zjistila, že ty dvě dvanáctky si musim prostě odbýt... Každopádně všem ženám přeji všechno nejlepší k mezinárodnímu dni žen a užívejte víkend :) vzpomínejte na těžce pracující ;)

Ilustrační foto: facebook.com

Nový design

7. března 2013 v 23:04 | Death_angel |  Zpátky do reality
Konečně nový design... je naprosto dokonalý, vyrobila mi ho má kamarádka, na základě mých požadavků a přání, tenhle týden budu mít hodně práce s nastavováním a překopáváním celého blogu, aby vše fungovalo, tak jak si přeji. Konečně mš to nakoplo, vrátit se k blogerskému tvoření, od kterého jsem kvůli zkouškám a praxi měla pauzu :-) Doufám, že se vám nový design líbí a brzy zase napísanou :)


Slunečné dny

5. března 2013 v 20:30 | Death_angel |  Zpátky do reality
Poslední dny, kdy cítím ve vzduchu příchod jara, mě neskutečně dobíjí energií a nadějí, že ta šílená a depresivní zima, konečně je na odchodu a otevírá vrátka jaru, teplu a slunečným dnům. Od víkendu, kdy u nás svítilo sluníčko denně, mám stračně dobrou náladu. Možná proto, že po dlouhé době jsem začala randit s někým, kdo je naprosto ideální pro mě. Možná už jen myšlenka, že zase bude třičtvrtě roku, kdy lze podniknout cokoliv od výletů až přes sportovní aktivity, bude brzy ráno vidět a dlouho do večera také, ve mě probouzejí touhy malého děvčátka, co chce otevřít okno a vyletět jako ptáče z hnízda. Jen roztáhnout křídla a letět :) Už bylo na čase, o letošní zimě bylo tak strašně málo sluníčka, že už jsem měla abstinenční syndrom... Navíc dnes bylo u nás venku krásných 14 stupnů až jsem měla touhu ten zimní kabát sundat a pořádně se nechat políbit slunečními paprsky :) Už abych ho shodila pro tuhle sezónu na furt...

Ilustrační foto: favim.com

Za píseň dne považuji tuto:


Ta mě též nakopává energií, skvělou náladou a dobrejma vyhlídkama na lepší budoucnost :)
A co pozvedlo dnešní náladu vám ?